Prosím neberte slovo pravice do úst, pravice v ČR neexistuje.

Kdo sledoval včerejší parlamentní debatu ohledně podpory Zemanovy vlády, či ten kdo čte v poslední době mainstreamové politické analýzy, ten si musel všimnout, že se slovy „souboj levice a pravice; záchrana pravice; konec pravice apod.“ jen hemží. Já bych si ale velice přál, aby slovo „pravice“ či „pravicová/ý“ bylo dočasně vymazáno z veřejného diskurzu. Pravice resp. pravicová strana totiž v současném politickém spektru České republiky až na malé výjimky neexistuje.

wordpress.com

Pojem pravice je sice poměrně vágní pojem, nicméně většina lidí či odborníků si pod pojmem pravicový názor představí především zdůraznění role a práv jednotlivce oproti levicovému kolektivismu (zglajchšaltování) a to zejména znamená přenesení (ponechání) odpovědnosti za sebe sama na samotném člověku na rozdíl od levicového pojetí všeobjímajícího starostlivého státu. S tím souvisí i menší role státu jako takového a to nejen v oblasti práv a moci ale zejména v ekonomické oblasti. Ta ekonomická oblast byla donedávna nejsilnějším ukazatelem tzv. pravicovosti zejména v oblasti snižování daňového zatížení a utváření svobodného prostředí pro ekonomickou činnost obyvatelstva.

Pokud tedy souhlasíme, že výše zmíněné hodnoty jsou pravicové, bude nám jasné, že v České republice v současné době neexistuje signifikantní pravicový subjekt, který by tyto hodnoty prosazoval. Ano, máme zde pár stran, které vehementně sami sebe označují za pravicové, či „jediné“ pravicové, či dokonce „jediné autentické“ pravicové. Jejich předsedové jsou zachycováni médii (často se objímající s nemanželskými milenkami) jak tvrdí, že oni jsou jediní praví nositelé konzervativních pravicových hodnot. Programy těchto stran jsou přesyceny pomocí živnostníkům a podnikatelům, kroky na ulehčení byrokratického života běžného člověka či neustálého snižování daňového sdírání občanů a firem.

Reálná situace je však jiná. Máme zde systém klientelistického korporátního socialismu který vychází vstříc pouze lobystickým skupinám navázaným na tyto strany (ať již si říkají pravice či levice). Současný systém se svojí byrokratickou zátěží, nefunkčností, korupcí a vzájemným propojením vlivových skupin velice podobá systému koncem let osmdesátých, těsně před pádem tzv. komunistického režimu (každý kdo to zažil, musí potvrdit). Daňové zatížení neustále stoupá, funkčnost státní správy se snižuje, desítky procent státního rozpočtu je promrhán či rozkraden.  Dokonce ani na mezinárodním poli nemá Česká republika nikde žádného spojence a to ani ekonomického.

Je to výsledek práce současných velkých politických stran. Většina těchto stran rezignovala na obhajobu zájmů svých voličů a to ať už je z jakéhokoliv domnělého politického spektra. Většina tzv. velkých stran uvědoměle „jede“ v současném korupčním systému a nehodlá cokoliv změnit. Kdokoliv očekává od těchto stran nějakou změnu či alespoň nějakou sebereflexi je naivní snílek stejný jako kdokoliv, kdo očekával, že by se kdysi KSČ mohla reformovat.

ODS je dnes již jen strana zájmových ekonomických skupin bez jakéhokoliv programu či ideologie jen plytce blekotající slova jako pravice či boj proti komunismu. V ODS neexistuje absolutně žádná osobnost, která by byla schopna cokoliv rozumného prosadit či snad vůbec přemýšlet o něčem jiném než o parazitování na státním rozpočtu, volit je může snad jen člověk zapojený do celého systému.

TOP09 se snaží slovně dominovat na „dle jejich slov“ pravici. Nicméně část (ta mocenská) je v podstatě ODS-B  (viz známý projev Topolánka ke členům Americké obchodní komory) a celkově se svými kroky a hlasováním řadí mezi tzv. moderní evropskou sociální demokracii a to zejména podporou velkých firem, posilováním role státu a zvyšováním daňové zátěže. Pravděpodobně ale pro část voličů ODS bude mentálně jednodušší přejít k TOP09, neboť nabízí ve své podstatě pokračování politiky současné ODS.

Předseda ČSSD je zřejmě pořád někde ve světě SciFi a díky tomu je strana naprosto bez jakéhokoliv programu. Mantrické opakované odříkávání magických formulek typu “jsme pro podporu rodin s dětmi, důchodců a pracujících“ může opravdu zabrat snad jen na kuřáky opia, nicméně faktické kroky této strany například v rodinné politice jsou konzervativnější než u jihoevropských katolíků a sama strana na tom v napojení na vyžírkové skupiny není o nic lépe než ODS (viz kauza Rath – včera řekl, že financování ČSSD si nechá na později – jasná výhrůžka kamarádům, nenechte mně padnout). O KSČM snad ani nemusím mluvit, mezi listováním v brožurce „Poučení z krizového vývoje“ se většina strany dobře zabydlela v současném systému a zejména na komunální úrovni dobře asistuje hlavně duu ODS+ČSSD.

Určité skutečné pravicové názory mají menší subjekty, jako jsou Machovi Svobodní, VV, Okamurův „Úsvit“ či Babišovo hnutí ANO 2011. Jakkoliv nevíme, jak by tyto subjekty realizovaly své programy, pokud by se dostali k moci, je zde určitá šance v tom, že tyto subjekty jsou na rozdíl od velkých stran tvořeny vesměs úspěšnými podnikateli, kteří nebudou nakloněni k realizaci opatření proti zájmům podnikatelské veřejnosti. I v případě VV vidíme určitou naději, neboť k rozpadu VV došlo právě při rozporu k realizaci zvyšování daňové zátěže, což část VV odmítala (v původních VV zůstali též bez výjimek pouze zajištění členové a právě podnikatelé, kteří nepotřebovali parazitovat na státním rozpočtu). Pro živnostníky a podnikatele jsou tyto subjekty jedinou alternativou k současnému marasmu velkých stran i s riziky, které nové strany logicky přinášejí.

Nicméně ani deklarované názory ke zvýšení ekonomické úrovně obyvatelstva nezaručí, že po jejich zvolení dojde k realizaci. Současný systém je nastaven tak, že automaticky korumpuje v zájmu silnější skupiny a není žádná záruka, že zvolení zastupitelé svůj názor nezmění. Jako jedinou přijatelnou možnost vidím podporovat ty subjekty, které podporují změnu systému zejména k prvkům přímé demokracie. Ta není samospasitelná ale, pokud by byla realizovaná spolu se systémem osobní odpovědnosti politiků, byl by to jistě krok kupředu.

Subjekty podporující změnu stávajícího korupčního systému by se měly spojit, neboť již čelí a budou čelit soustředěnému mediálnímu tlaku na zachování současného systému či na realizaci různých autokratických systémů. Klasickým příkladem je již dnes například časopis Reflex, který dokonce celé minulé vydání věnoval propagaci monarchismu respektive vládě autokratické oligarchie. Ruku v ruce publikuje toto médium články rádoby politologů (jejichž znalost přímé demokracie končí u referenda proti výstavbě prasečáku v jejich obci) o tom, že přímá demokracie je levicový (či dokonce komunistický) výstřelek a přináší jen problémy. Nic proti osvícené diktatuře dobrotivého panovníka (většina maloměšťáckých českých obrozenců si nedovedla představit nic jiného, než že jim vládne ruský – slovanský car, proč by jejich potomci bez demokratické zkušenosti měli věřit v něco jiného) ale tento systém je stejně vzdálen demokracii jako reálný komunismus.

Ve skutečnosti nám historie ukazuje, že přímá demokracie odpovídá v demokracii nejvíce pravicovým tezím z počátku tohoto článku. Přímá demokracie v minulosti nebyla nějaký výstřelek dobrotivého panovníka ale často bojem vydobyté právo svébytných a svobodných občanů. Ať už to byli svobodní občané starověkých Atén, kteří tvořili ozbrojené posádky aténských galér ovládajících tak středomoří, či sedláci ze švýcarských horských kantonů, kteří porazili v boji za svoji svobodu obrovskou habsburskou monarchii anebo osadníci z Nové Anglie, kteří museli se zbraní v ruce hájit své kolonie, všichni ti nepotřebovali žádného panovníka, který by rozhodoval za ně (ono také vládnout svobodnému a hlavně ozbrojenému lidu autokraticky jednoduše nejde).

Dnes ale doufejme, snad nepotřebujeme ozbrojené občany aby získali zpět svá demokratická práva, stačilo by jen rozumně volit v nastávajících předčasných volbách ty, kteří prozatím alespoň jasně deklarují, že chtějí změnu.